Běh

Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady? Co vám přinese běhání o tom se vám nezdá ani v nejhlubších snech.

Léto. Vedro k padnutí. Normální člověk se uchýlí do stínu s vychlazeným drinkem. A vy ne. Vyrážíte na svou trasu. Je vám hrozné horko, noha nechce nohu míjet. Ale najednou zaběhnete do lesa. Tady je stín a chládek a příjemná vlhkost. A ten vzduch tak nádherně voní. Milujete tuhle vůni rozpáleného jehličí, lesního mechu a horka? Uvědomujete si někdy, jak voní letní les? A ten ptačí zpěv… rajská hudba. A sluneční paprsky, které se lámou ve větvích stromů…

Ach, kdo tu tenhle kýč vytvořil. Je to vůbec možné?

Ale ani podzim není outsider mezi ročními obdobími. Všichni sice nadávají na plískanice a vítr a hnusné počasí. Ale vy budete cítit ve vzduchu svého lesa vůni padajícího a tlejícího listí. A to listí pod vašimi nohama šustí a dopad je krásně měkký. Pravda, trochu to klouže. Ani ty barvy lesa vás nenechávají chladným. To snad není možné, co ta příroda dokáže.

Který malíř tyhle listy maloval?

Ať je to, jak je to, Běháte v přírodě a tam nacházíte to, co nikde jinde nenajdete. Třeba uprostřed zimy. Venku je mráz, chumelenice. A vy vyrážíte na svou obvyklou trasu. Padající vločky do očí a do obličeje. Po pár metrech se zahříváte a najednou si uvědomujete tu bílou nádheru. Sledujete, jaký mají vločky tvar, když dopadnou na rukáv vaší bundy. A to zvláštní bílé ticho. Jen vy a sníh. Běháte ve sněhu a připadáte si jako v peřině.